Rozhledna na les Szárhalmi

„Mnoho druhů alpské flóry (např. orchideje, zvonky, dvojštítek hladkoplodý) je nám známých, ale skutečnost, že v bezprostředním okolí můžeme vidět koniklec, kavyl Ivanův, kavyl vláskovitý je skutečným zážitkem,“ uvedl botanik v Grazu, který navštívil krajinu s lesním inženýrem Istvánem Csapodym.

Krajina odvíjející se před námi z rozhledny Szárhalmi je skutečně mimořádně bohatá na druhy a sdružení.

LES SZÁRHALMI

Les Szárhalmi je součástí národního parku Fertő - Hanság, výběžkem pohoří Lajta a členem svahu podél Fertő. Jeho materiálem je lajtský vápenec, vytvořený z mořských sedimentů miocénu.

Ředitelství Národního parku Fertő-Hanság, Zdroj: ferto-hansag.hu

Les Szárhalmi, Zdroj: Shutterstock

Výhledna Kecske-hegy (Kozí vrch), Zdroj: sopronitema

Jeho nejvyšším bodem je vrchol Pinty, který je 261 m nad mořem, zatímco na nedalekém vrchu Kecske stojí dřevěná rozhledna ve výšce 208 m. Les se rozkládá na ploše 412 hektarů. Zvláštností krajiny je, že nemá žádné prameny, takže vodu získává pouze ze srážek - její roční průměr je 660 mm. V zásadě je jeho kontinentální klima částečně sub-středomořské povahy. Jeho biota působí jako most mezi vápencovými horami východních Alp a Malých Karpat. Je to mimořádně druhově bohatá oblast s téměř 1300 druhy květin, což z ní činí druhé místo v zemi. Téměř všechny keře, které se vyskytují v Maďarsku, jsou zde také původními.

Na svých túrách nevynechejte divoký a malebný les Szárhalmi!

Z téměř 50 druhů orchidejí nalezených v Maďarsku je 23 v lesích Szárhalmi, i když bohužel v stále menším počtu exemplářů - proto mají chráněný status. Takové jsou střevíčník pantoflíček, a tořič hmyzonosný, ale vyskytují se zde také jejich příbuzní, vemeník dvoulistý, bradáček vejčitý, vstavač osmahlý, vstavač nachový, vstavač vojenský a hlístník hnízdák. Od roku 2008 se každoročně pořádá Orchidejní túra, které se pravidelně účastní nejen maďarští, ale i rakouští turisté.

Tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), Zdroj: Wikipedie

Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) , Zdroj: Wikipedie

Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) Zdroj: Wikipedie

Vstavač vojenský (Orchis militaris) Zdroj: Wikipedie

Mnoho květin přitahuje k sobě různé druhy motýlů: běžný je zde Okáč bojínkový, v noci martináč hrušňový. Plazi, ropuchy a užovka obojková žijí v chladném interiéru lesa, ale někdy způsobují velké problémy v okolním silničním provozu, když procházejí přes cestu k vodám, které uzavírají kopci.

Martináč hrušňový (Saturnia pyri), Zdroj: Wikipedie

Okáč bojínkový (Melanargia galathea), Zdroj: Wikipedie

Přírozené rostliny lesa jsou také sdružení habru obecného, dubu zimního, dubohabřiny, skalnatých a svažitých stepích, suchých luk a vysazené buky, nacházejí se zde rozptýleně divoké hrušky, třešně a několika jeřabin. Na svazích kopců krásné vinice produkují místní vína.

Na straně Szárhalmi lesa směrem k lázním Tómalom je mimořádně oblíbená naučná stezka pojmenovaná podle konvalinky, jejíž klikatou stezku za dobrého počasí sledují rodiny z Šoproni a okolí.

Třešeň ptačí (Prunus avium), Zdroj: Wikipedie

Živánská jeskyně, Zdroj: ikvahir.eu

Szárhalom také skrývá většinu jeskyní v okolí Šoproně. Říkalo se, že nad největší jeskyní Loupežníků byla i zřícenina hradu. Zříceniny hradu si zmiňuje pouze jedna písemná práce, pouze románová kresba: kniha Dr. Kálmána Takátsa „Lví Pali, poslední loupežník z Bakonye“. Příslušná část doslova zní takto:

„Po loupežném útoku v Dáka pochodoval Pali se zloději do Šoproňské župy, loupežili kolem Kapuvár, Eszterháza, Fertőszentmiklós, ale jeho oblíbeným úkrytem je zřícenina loupežného hradu Macskavár, ukrytého v hustých neprůchodných řadách Cárhalomského lesa, ještě z doby Čechů - a tunel táhnoucí se na jih. Kde je tedy tato zřícenina hradu? Na hřebeni, počínaje od Velkého mlýna, po žluté značce v lese, kolem poloviny úseku na silnici Edelbrunn, zleva, jsou ruiny ukryty mezi neprůchodnými hustými keři. Protože ne na Mastném vrchu nad Kőhidou, kam jej vědci umístili a kde po hradu, kameni nebo zřícenině není ani stopy, ani nebyly, ale tady byl český zbojnický hrad, jeho sklepy jsou stále tam a jeho pohřbené zdi vyjdou na sluneční světlo až po budoucí vykopávky. Potomci středověkých českých lupičů, Lví Pali a jeho loupežníci zde strávili mnoho a mnoho nocí a stavěli si pohodlné lesní hnízdo z lesních listů mezi neživými zdmi. Podle Paliho na tomto místě, stejně jako v jeskyních Kisingyen, stále existuje spousta pokladů, které jeho loupežníci již neměli příležitost najít a vykopat. “ Kniha nakonec říká: „Loupežníci neskrývali tyto poklady pod kameny nebo mezi ruinami, slibuji že ne , vždyť já vím, Lví Pali to prozradil jen mě kam jej zakopali, kde by bylo to místo?“

SOPRONKŐHIDA – VĚZNICE

Název vesnice dostal podle kamenného mostu na hranici Šoproni. V roce 1854 dva pruskí majitelé v této oblasti postavili zde cukrovar Sopronkőhida, jehož produkt se zúčastnil světové výstavy v Paříži v roce 1867. Továrna tehdy zaměstnávala 300 pracovníků, mužů a žen společně.

Zákon V. z roku 1878 - Csemegiho zákoník - stanovil, že uvěznění musí být prováděno v ústavu pro výkon trestu, ale kapacita ústavů pro výkon trestu působících v zemi se ukázala jako nedostatečná, a proto bylo nutné vytvoření nové instituce, zejména v Zadunají. Existovaly dvě možnosti: jednou byla Kurucdomb v Šoproni a druhou byl cukrovar v Sopronkőhida, který v té době už neprovozoval. Úřady zvolily druhou možnost.

Věznice Sopronkőhida, Zdroj: MTI

Plány věznice vytvořil budapešťský architekt Gyula Wagner, který dříve navrhoval věznici Csillag v Szegedu a později královskou národní věznici v Budapešti, přičemž stavbu provedl architekt Márton Schneider ze Šoproni. Stavba začala 13. července 1884 a byla dokončena 31. srpna 1886.

Nově vytvořený komplex budov byl obklopen baštou o délce 600 metrů a výšce od 4,3 do 7,5 metrů. Přes zeď byl natažen osmřadý ostnatý drát.

Věznice Sopronkőhida, Zdroj: MTI

Po vybavení a vypořádání ústavu došlo 1. listopadu 1886 k oficiálnímu předání. Vězni byli každodenně transportováni do nové věznice z celé země. Podle záznamů musel policista vždy čekat na nádraží na další skupinu vězňů.

Královský národní disciplinární institut v Šoproni byl používán výlučně k výkonu trestu odsouzených mužů a k výkonu nejzávažnějšího trestu odnětí svobody. Trest odnětí svobody trval buď na doživotí, nebo na pevně stanovenou dobu, maximálně v délce 15 let, a minimálně 2 roky.

Věznice Sopronkőhida, Zdroj: MTI

V roce 1989 postavili vlastní vězeňský kostel, aby mohli odsouzení praktikovat své náboženství. Dnes se v ústavu nachází vězeňská kaple postavená v roce 2009.

Po vyhlášení guvernéra Horthyho 15. října 1944 se rodina Szálasi ujala moci a přemístili lidi z zpřísněné chudobince na západ, aby uvolnili místo pro politické vězně a zajaté partyzány z Budapešti, kteří sem byli převáženi většinou v noci s nyilasovským doprovodem.

Od té doby měla věznice tři typy vězňů: trestanci, vězni v „ochranné vazbě“ a další politické vězňové. Tyto tři skupiny byly od sebe přísně odděleny. Zadržení v ochranné vazbě byli ubytováni v budově nemocnice za přijatelnějších podmínek, další skupina politiků byla zadržována v jižní části zadržovacího střediska. Zbytek věznice byl vyhrazen trestancům. Sociální složení vězňů bylo extrémně smíšené, kromě obecného práva zde bylo zadrženo několik bývalých horthyovských ministrů, radních, státních tajemníků, generálů a většiny hlavních pánů. Podle jejich národnosti byli v té době mezi vězni kromě Maďarů i Chorvaté, Slováci, Italové a Poláci, a kromě mužů byli zadržováni také ženy a děti.

V roce 1944 se do věznice přestěhoval vojenský soud označený jménem generálmajora Williama Dominicha. Nouzový soud Strany Šípových křížů – Hungaristického hnutí se sešel ve školní budově naproti věznice. Bylo zde vyneseno velké množství rozsudků smrti, z nichž některé byly i prováděny na místě, jiné byly změněny na vězení v délce 10 až 15 let nebo na doživotí. První rozsudek smrti byl vykonán 21. prosince 1944 na zinkografovi József Deutsch (výrobce tiskařských strojů). Odpoledne 23. prosince 1944 Endre Bajcsy-Zsilinszky, bývalý člen parlamentu, Barnabás Pesti, chemický inženýr, Róbert Kreutz, 21 letý, člen „akční stráže“ v Csepelu, a István Pataki, železář byli odsouzeni k smrti. Tresty smrti byly provedeny ráno 24. dne.

Bajcsy-Zsilinszky Endre, Zdroj: MTI

Pohřební průvod Endre Bajcsy-Zsilinszkyho, Zdroj: MTI

Po přemístění vězňů v ochranné vazbě a dalších politických vězňů 28. března byli ostatní vězni také propuštěni.

Ústav byl přesunut do Šopronu na jaře 1945, protože od dubna do konce ledna 1948 sovětský vojenský soud dostal věznici pod svou vlastní jurisdikci a používal ji jako tábor válečných zajatců. Oblast ústavu byla významně rozšířena. Odhaduje se, že na Letnice roku 1945 bylo zde zamčeno 22 000 lidí, podle jiných zdrojů 33 000 lidí. Většina z nich byla nevinně zadržena a unesena jako nucení dělníci do Sovětského svazu. O počtu osob popravených nevinně, bez řádného soudního procesu, nebyly k dispozici žádné údaje.

V roce 1947 byl ústav přejmenován na Šoproňskou národní věznici a po sovětské evakuaci v lednu 1948 se v březnu přestěhoval zpět do Kőhidy. Extrémně špatný stav vrácené budovy by podle průzkumu vyžadoval šestiletou rekonstrukci, ale po nejdůležitějších opravách byla věznice otevřena na podzim. Tehdy byly poprvé v zemi postaveny strážní věže na zdi bašty.

Do roku 1951 se počet odsouzených zvýšil na více než 2 000. Nová velitelská budova byla dokončena ve stejném roce a ústav byl přejmenován na Národní věznice Sopronkőhida. Na podzim roku byl ústav z politických důvodů znovu evakuován a znovu otevřen až v létě roku 1955, kdy Průmyslová akciová společnost Hangya založila závod na výrobu kartáčů a poté tkalcovnu, která zaměstnávala vězně mezi zdmi věznice.

V roce 1958 byla tkalcovna Sopronkőhida největší tkalcovnou v zemi s 360 tkacími stroji.

Během revoluce 28. října 1956, někteří vězni zorganizovali nepokoje a naklonili vstupní brány nákladních automobilů, aby se pokusili o útěk, ale strážci tomu zabránili a zatlačili vězňů zpět do cel. Povstání se nepodařilo potlačit, uvěznění vězni vyhrožovali, že budovu zapálí, a velitel byl zajat. Jeho život obhájilo 16 vězňů odsouzených na doživotí a pokusili odzbrojovat pohlavárů. Situace byla vyřešena zprostředkováním šoproňské studentské delegace, která vyjednávala s vězni a vysvobodila velitele.

Od existence věznice došlo k spoustě útěků: v období před padesátými léty neexistoval téměř žádný rok, kdy nedošlo k úniku z externího zaměstnání nebo z ústavu. Na začátku roku 1958 došlo k úspěšnému útěku a v letech 1977 a 1992 byl proveden neúspěšný pokus o útěk. V době změny režimu, na konci roku 1989 a na začátku roku 1990, došlo kvůli zvýšené atmosféře čekající na amnestii k několika skupinovým odmítáním jídla a práce - největší dotýkala více než 200 vězňů. Na konci roku 1989 došlo znovu k masovému odmítnutí jídla, ale bylo to vyřešeno za jeden den. Obzvláště závažným incidentem byl braní rukojmí v lednu 1993, kdy se dvěma odsouzeným podařilo odnést s sebou stráž, ale vězeňská stráž úmyslně naplnila do požadovaného vozu jen trochu benzínu, takže speciální jednotka brzy zajala dva bosé prchající vězně. V prosinci 2004 jedna zadržená osoba po odpolední procházce ústav opustila, ale do 7 hodin byla chycena.

Vězni, kteří zemřeli v ústavu, byli pohřbeni na hřbitově věznice a hroby byly označeny pouze jednou kamennou kostkou. Z tohoto důvodu, pokud byl zesnulý vězněm, bylo na něm vyryto písmeno „F“ a registrační číslo, pokud byl z zpřísněné chudobince, tak „D“ a registrační číslo. Od roku 1962 nebyl ve vězeňské oblasti pohřeb.

Sopronkőhida, bývalý vězeňský hřbitov, Zdroj: Fortepan

Původně zde byli pohřbeni také mučedníci z roku 1956, ale jejich popel byl uložen do jejich posledního hrobu po exhumacích v letech 1989-90. Na místě hřbitov zajatých z roku 1956 je dnes pamětní místo. Revolucionáři, kteří zde odpočívali až do své exhumace, byli: Lajos Czifrik (Mosonmagyaróvár, 1914 - popraven v Győru 15. ledna 1958), herec a režisér Gábor Földes (Budapešť, 19. prosince 1923 - 31. prosince 1957), reformovaný farář Lajos Gulyás (Kisújfalu, 1918 - 31. prosince 1957), topič Kiss Antal (Diószeg, prosinec 1933 - 31. prosince 1957), učitel Árpád Tihanyi (Győr, prosinec 1916 - 31. prosinec 1957), István Török (Sárvár, prosinec 1930 - prosinec 2, 1958).), László Weintrager (Mosonmagyaróvár 1928 - 16. ledna 1958), Imre Zsigmond (Doborgazsziget, prosinec 1924 - 31. prosinec 1957). Attila Szigethy, poslanec parlamentu a předseda Zadunajské národní rady, byl devátým z obětí pohřbených v noci v tajných hrobech, kdo za dosud nejasných okolností spáchal sebevraždu v nemocnici pro otroky v Győru.

SLAVNÍ OBYVATELÉ VĚZNICE SOPRONKŐHIDA

Historie věznice Sopronkőhida je zajímavou součástí kulturní tradice regionu. Měl dva návštěvníky královského původu: v roce 1892 ústav navštívil František Ferdinand, následník trůnu tragického osudu, v roce 2011 arcivévoda Michal Lotrinský Habsburský. Slavnými a nechvalně proslulými obyvateli věznice byli Jan Kovač, Sándor Rózsa Slováků nebo Füge – lupič, který nosil lakované boty a bílé rukavice při vloupání, a jako maďarský hrabě v Monte Carlu utrácel peníze ukradené ze sejfů.

Bolestivé a dojemné období v historii věznice, kdy zde byli drženi političtí vězni: slavný filmový herec Pál Jávor byl sem zaveden kvůli protinacistickému chování, stejně jako zajatí členové odboje - Pál Almásy, László Rajk, Kálmán Révay, István Pataki a Endre Bajcsy-Zsilinszky byl zde také vězněn, poslední dva byli popraveni.

Jávor Pál, Zdroj: Fortepan

Rajk László, Zdroj: MTI

Kállay Miklós, Zdroj: Wikipedie

Věznice byla vězením několika bývalých ministrů: byli zde zotročeni Miklós Kállay, hrabě Móric Esterházy a Géza Lakatos. Ale byl zde také příklad na zadrženého, který se později stal ministrem: stalo se to komunistovi Lászlóovi Rajkovi. József Mindszenty, který byl v roce 1944 ještě veszprémským biskupem, byl zde zavřený se svými studenty kněžství a po popravě Endre Bajcsy-Zsilinszkyho, který zde byl odsouzen, sloužil štedrovečerní mši ve vězení. Vzpomínka na jeho pobyt ve veznici je dodnes zachována v pamětní místnosti, stejně jako vzpomínka na františkánského mnicha pohřbeného v neoznačeném masovém hrobě Pála Kissa Szalézého, který zde byl popraven v roce 1946 se svými třemi mladými učedníky. Probíhá proces blahoslavení Szaléza Kissa, uctívaného jako mučedníka zpovědního tajemství.

Po událostech v roce 1956 zde našlo místo posledního odpočinku devět mučedníků. Sedm - po koncepčním procesu v Mosonmagyaróváru - popravených revolucionářů a Attila Szigethy, který byl předsedou Zadunajské revoluční rady. János Kádár mu osobně nabídl ministerskou židli, ale Szigethy to odmítl a poté spáchal sebevraždu. Byl zde také pohřben 24-letý chlapec z továrny na vozy, Národní gardistu ‘56, který byl podveden a přilákán z Ameriky domů s příslibem beztrestnosti, aby byl zde potom popraven. Jejich společný neoznačený hrob byl objeven v roce 1990. Od jejich exhumace si náhrobky a kamenné pomníky zachovaly jejich jméno.

Několik známých zločinců si odpykávalo tresty ve věznici Kőhida: sériový vrah Magda Marinko zde dostal chuť malovat, kriminální pár Bene-Donász, který zabil více lidí, včetně policisty, a více „obyčejných“ vrahů, jako například krvežíznivý Raffael, beštiální kat mladé učitelky, od kterého se děsili i jeho spoluvězni a dozorci. Ferenc Csima, bývalý národní velitel Lidové milice, který byl zapojen do korupčního případu, si odpykal zde svůj trest, a který dostal nárok na odchod po dobu 10 dnů, aby oslavil 25. výročí svatby v hotelu Royal s velkou společností.

Hrát

POUŽITÁ LITERATURA:

1. Kuntz - Pantali (2014): Sopronkőhida, a legek börtöne- Oriold és Társa Kiadó, Budapest

2. Kotsis Tivadar (1940): Barlangok a tómalmi erdőben Soproni Szemle 1940/4.

3. Csapody Tamás: A kisegyházakat betiltó rendelettől a rögtönítélő bíróság működéséig Jog, állam, politika 8. évf. 3. sz. (2016.)

4. http://old.bv.gov.hu/sopronkohida-az-intezet-tortenete

5. http://www.sopronikirandulas.hu/sopron/sopronkohidai_fegyhaz_es_borton.html

6. https://www.ferto-hansag.hu/upload/document/247/f7_okoturizmus-1_l4cp.pdf

7. http://www.fertorakosikirandulas.hu/fertorakos/kofejto.html